Tábor - Horky

Příměstská část

 

Dolování stříbra

Vesnice Horky byla předměstím Tábora již ve 13. století.

V roce 1268 zvěstuje kronika Vítkovců, že se zde nacházely stříbrné doly, které Sezema z Ústí nechtěl králi Přemyslu Otakaru I. vydat a raději je „pobořiti ráčil“.

V 16. století však bylo dolování stříbra obnoveno, jak vyplývá ze zprávy královského perkmistra. Pracovalo se zde dokonce na třech místech. Jedna ze štol prý byla zavalena vodou a proto kutání stříbra se zaměřilo na zbývající dvě štoly, které měly - na tu dobu - úctyhodnou hloubku: ca. 16 metrů (30 láter). Podle zpráv doručených císařovi Maxmilianovi do Vídně v letech 1549-1579, byla u Pintovky jedna ze štol prodloužena až na ca. 460 metrů (900 láter).

Z let 1592-1764 máme záznamy pouze kusé, což je symbolikou toho, že kutání ochablo na minimum. Stříbrná žíla se asi vyčerpala. Tak např. v roce 1767 pracovalo na Horkách a Pintovce všeho všudy, kromě šichtmistra a písaře, 11 lidí. V roce 1770 práce dokonce na několik desetiletí ustaly.

V roce 1832 bylo dolování opět obnoveno, ale pro velmi nízkou produktivitu v roce 1854 zastaveno. V roce 1857 nastupuje 10 horníků, aby obnovili pokusy hledat další stříbrné žíly. Pokusy jsou vesměs neúspěšné a tak v roce 1860 nacházíme na Horkách pouze 3 pracovníky. V témže roce jsou veškeré aktivity v dolech zastaveny, neboť šachty provalila voda a spodní části, kde by snad mohla být nějaká zbývající ložiska, byly beznadějně zaplaveny vodou. Veškeré pokusy, odčerpat vodu, selhaly…

Rudolf Cikhart k tomu dodává: "Spodina na Horkách obsahuje stříbronosný leštěnec olovnatý, červené a hnědé blejno (Sprödglaserz), též ryzí stříbro mechovité a vláskovité a něco rudku klencového v žilách křemene jež se táhnou v rule."
Poznámka

"Urbář táborský", ze 16. století, který se zmiňuje o dolování „zlata“ na Horkách a Pintovce, nebazíruje na přesných empirických důkazech a jeho záznamy jsou z větší části mystifikacemi. Je možné, že byly zlaté žily v těchto místech ve středověku hledáný - zdá se to být i velice pravděpodobné, ale zlato se na Horkách ani v jeho okolí nikdy netěžilo.

Dnes jsou Horky součástí města Tábora a o tehdejších dolech se zde nezachovaly žádné památky. Ještě koncem 90. let (20. stol.) zde bydlel se svojí ženou Marií, Jan Nepomuk Nádherný z Borotína, než se přestěhoval na svůj zámek v Chotovinách u Tábora.

 Z historických pramenů vybral © Mgr. Jiří Kohout

 

Z Horecké kroniky:

Kronika a knihovna byla předána 5. Prosince 1936 Janu Dvořákovi, synu Františka Dvořáka, rolníka. V tomto odstavci uvádím paměti mého dědy již zemřelého horníka Jana Dvořáka. U tohoto dělníka, který pracoval ve zdejších dolech se scházeli na besedy i horníci druzí, takže sluší uvést paměti těchto horníků.

Horecké doly, které letošního roku koupil Jan Fiala v kupní ceně 950 Kč. Majitelem byl pan Mikeš z Vídně, ale doly byly koupeny ve veřejné dražbě v Kutné Hoře. Z paměti zdejšího rodáka J. Říhy, který zemřel ve věku 101 roků, pamatoval začátek nynějších dolů. Tyto doly mají svůj vznik kol roku 1830. Práce na tomto dole dlouhá léta netrvala, jak patrno z letopočtu. K zániku tohoto podniku došlo z finančních důvodů, práce zanikla úplně kol roku 1870. Důl jest věkem v úplných sutinách. Komín vysoký 18 metrů z cihel stavěný byl zachovalý. Ale letošního roku Jan Fiala jej dal rozbourati a cihly z něho prodal p. Votýpkovi ze Lhotky. 

Paměti horníků také uvádí místo dřívějšího středověkého dolu, který se nalézá u zahrady dřívějšího kronikáře Josefa Knotka, a sice v místěn západním od nynějších dolů těsně na hranicích uvedeného, jak se říká v těchto místech „U váhy“.

Tento důl byl překlenut nad štolou ze sekaného kamene, ze vzkazů našich předků byla tato práce provedena důkladně. Tyto staré doly jsou zrušeny již celá staletí, podle našich předků byly tyto staré doly ohromných rozměrů, jak do hloubky i do šířky, neboť se na něm pracovalo celá staletí.

Další štoly vedou směrem k Pitnovce. Za vsí ve štolách bylo veliké množství pramenů, jímž říkali horníci „v červeném moři“ (bezpochyby proto, že byla voda železitá). V minulosti se v naší obci zajisté mnoho dolovalo, neboť jsou domy povětšině stavěny na samém návozu.

Jdeme-li na západ od Horek, dostaneme se údolím až k řece Lužnici, kde vtéká potok do Lužnice.  Při ústí tohoto potoka se říká u nás od pradávna „V Pecích“, prý se tam vozila surová hmota, kdež se zpracovala na stříbro. Ještě nedávno byly zde zbytky zdiva.